České školství v 21. století jako za Marie Terezie

Zdroj: www.pixabay.com
Zdroj: www.pixabay.com

Jak jsme se vlastně dostali do současného stavu českého školství?

Vše zásadně odstartovala Marie Terezie roku 1774 zavedením povinné školní docházky, což byl jistě osvícený krok, ale v konečném důsledku i tak trochu nutnost, jelikož roku 1760 Angličan James Watt zdokonalil parní stroj a odstartoval tak éru známou jako 1. průmyslová revoluce.

Jakže to spolu souvisí? Do té doby byla práce především v zemědělství, lidé byli negramotní, nevzdělaní, samozřejmě pracovaly i děti. Se stále vzrůstající manufakturní a strojovou výrobou bylo potřeba udělat z negramotných zemedělců "dělníky" schopné obsluhovat stroje. To zahrnovalo základní gramotnost jako čtení, psaní, počítaní a něco málo technických znalostí.

Ne náhodou začali vznikat průmyslové střední školy přibližně v polovině 19. století, jelikož v té době byla průmyslová revoluce i u nás v plném proudu. Odborné technické znalosti se tak rozšířily na další stupeň vzdělávání.


Poznatky i odbornost se rozrůstá

Koncem 19. století pak nastává 2. průmyslová revoluce vyznačující se vznikem montážních linek a elektrifikací. Vznikají tak další poznatky, předměty, obory, školy, specializace. Lup to do osnov.

S rozvojem průmyslu se na výsluní dostal i kapitalismus, organizace práce, bohatství, zakládání obchodních společností, ekonomika a tím opět vznik dalších oborů, specializací, zaměření tentokráte ekonomického směru.

Celý růst a rozvoj však vyvrcholil roku 1929 krachem na newyorské burze Dow Jonesovým indexem, obsahující průmyslové firmy, a počátek hledání regulí, stropů, mezí a pravidel.


Mírná brzda a další růst

2. světová válka školství nejspíš moc neprospěla, jelikož byla spíše propagandou než institucí vzdělávající budoucí pracovníky.

Dalším významným mezníkem byla 70. léta 20. století, označované jako 3. průmyslová revoluce, tedy nástup automatizace, elektroniky a celkově rozmach informačních technologií. Postupem času šup to do osnov.

Kancelářské balíky, šup do osnov, více matematiky, šup do osnov, více zeměpisu, více dějepisu, šup do osnov. Více fyziky, více práva, psychologie, sociologie, literatury, odborných předmětů, specializací, zaměření. Šup honem do osnov.


Jeden z problémů současného českého školství?

Současný systém školních osnov není nic jiného než přílepek každé doby. Jak šel čas, vždy se přidalo něco nového a bylo toho víc. Tak jsme se dostali k současnému neefektivnímu systému, kdy jsou na studenty kladeny vysoké, především teoretické, nároky znalostí stále v dřívějším věku, které jednak nemají šanci pohltit v plném rozsahu a hlavně je v běžném životě nevyužijí.

Studenti tak zcela přirozeně volí cestu nejmenšího odporu. Každý má buňky na něco jiného, baví ho jiné předměty. V těch se možná o něco snaží, v jiných mu stačí pouze "prolézt". Samozřejmě jsou i trochu zodpovědnější studenti, kteří chtějí dobré studijní výsledky a proto se snaží vynikat všude, což ale vede převážně k tomu, že sice mají jedničky od shora dolů, ale ve výsledku neumí téměř nic, protože jejich studijní rytmus je naučit se na písemku - zapomenout - písemka - zapomenout - velká písemka - zapomenout.

Ale kdo si v záplavě tolika informací má vše pamatovat, že?