Je opravdu nutná literatura a maturita z ní?

Zdroj: www.pixabay.com
Zdroj: www.pixabay.com

Vždy když se ocitnu u ústních maturit z Českého jazyka, říkám si, k čemu ta zkouška vlastně je. Umět hlavní postavy, děj, zápletku a vlastně jedno konkrétní dílo vcelku dopodrobna.
Když se vrátím ke své vlastní maturitě, tak otázka představovala určité období, kde stačilo umět stručné historické souvislosti, hlavní představitele a stručný obsah významných děl. Samozřejmě i zde zkouška jako taková nepřinesla nic zásadního do běžného profesního, osobního ani praktického života, ale troufám si tvrdit, že když už musela být, přinášela širší rozhled a souvislosti.

Dnes každá maturitní otázka představuje jedno dílo, které si student může vybrat z předem daného seznamu. Část zkoušky je tedy zaměřena pouze na autorův život a ono jedno dílo. K čemu jim to bude? Co z toho má celá společnost? Čím s těmi znalostmi přispějí a hlavně jak jim to pomůže při obživě sebe a rodiny?

Teď si asi češtináři rvou vlasy s argumenty, že by se studenti měli tohle a tamto dozvědět, že jim to rozšíří obzory a podobně. No, s tím rozšiřováním obzorů jsem se rozepsal v článku "České školství v 21. století jako za Marie Terezie". Rozhodně ale neříkám, literaturu celou zrušit. To určitě ne. Jen bych pozměnil hodinou dotaci na každou část Českého jazyka s praktičtějším dopadem.

Sloh

Je velice praktický. Na dané téma je potřeba uspořádat myšlenky a sepsat je v nějaký smysluplný ucelený text. Tato činnost bude každého provázet celý život ať bude vysoce postavený manažer či dělník, jelikož se v životě vždy vyskytne možnost písemného projevu. Sloh bych využil k procvičování reálných situací jako životopis, obchodní korespondence, inzerát, oficiální dopis apod. s větší hodinovou dotací na úkor literatury. Odpustil bych nějaké teorietické zbytečnosti a zaměřil se více na praktickou stránku. Navíc sloh jde samozřejmě ruku v ruce s gramatikou.

Gramatika

Důležitost a praktičnost je asi bez debat. Každý gramotný člověk umí psát a pokud nemá možnost mluvit, napíše to. Asi netřeba zmiňovat, že schopnost psaní bez gramatických chyb by měla být co nejlepší. Jak studenti nečtou, tak jim nějak nevadí opravdu oči rvoucí chyby typu historye, hystorie, očy, obsach. Případně rozdíl mezi slovy tip a typ. O nějakých čárkách, spřežkách raději nemluvě. Sice to může vypadat úsměvně, ale vše se přenáší do praxe a chyby jsou pak vidět na tabulích před vlastním podnikem, v novinách, letácích, reklamách, ale nejčastěji asi v emailech třeba s žádostí o práci.

Dalším nešvarem je kombinování českých a anglických slov v jedné větě. Takže namísto kredit, klidně napíší credit. Na co mají studenti opravdu talent, tak při dvou možnostech, trefit téméř pokaždé tu nesprávnou, jelikož tipují, hádají a nemají základ, ze kterého čerpat. Procvičovat nejlépe ve spojitosti se slohem a jistě souvisí s četbou.

Literatura

Zde bych namísto biflování nějakých tvrdých informací, spíše přesunul učivo mimo školu. Například každý měsíc návštěva divadla, což rozvíjí společenskost a kulturnost, takže o tuto část nebudou ochuzeni. Před návštěvou divadla si nastudovat něco o díle a autorovi a po skončení, pak v hodině dílo rozebrat. Zde se propojí vše od slohu, gramatiky a literatury až k mluvení, rozpravě, diskuzi. Vím, že studenti na přípravy kašlou, ale o tom zase jiný článek.

Mluvení (rétorika)

Co bych ale rozhodně přidal do osnov namísto literatury, tak rétorická cvičení. Simulované situace, se kterými se mohou v životě setkat, využijí ze slohu schopnost poskládat smysluplnou větu, naučí se argumentovat, diskutovat, přijmout i jiný názor či pohled na věc. Takto mohou sehrát kupříkladu pohovor, přednášku, nepříjemné dotazy, politickou kampaň. Ano asi valná většina nebude politiky, ale naučí se obhajovat svoje názory a přesvědčení.

Věřím, že tato forma je mnohem zábavnější než studovat 200 let starý text. Mnoho studentů se z nějakého důvodu nechce obhajovat, bránit, samozřejmě slušně. Přijde mi, že standardně se vzdají už na začátku a když už se někdo odváží alespoň nadechnout, buď neřekne nic, nebo z něj vypadne nesouvislý text a pak to vzdá.

Obecně podle mých zkušeností studenti nejsou schopni vyplodit základní větu natož větu rozvitou. Když přijde čtvrťák za třídní vyřídit svoji absenci, vyleze z něj max. pět slov mírným polohlasem. Na otázku "A co potřebujete?", není schopen se vymáčknout. Ti co mluví hlasitěji, se zase zadrhávají. A opravdu to nejsou ojedinělé případy.

Z výše uvedených důvodů bych tedy Český jazyk pojal více praktičtěji, provázaněji a zaměřil se především na ty oblasti, které budou studentům v životě užitečné a ne takové, které se snaží obejít, jak jen to jde a po zkoušce je úspěšně a s radostí zapomenou, protože v životě jim to nic nepřinese.