Nejen systém, ale i studenti, rodiče a sami někteří učitelé vytváří neefektivitu českého školství.

Zdroj: www.pixabay.com
Zdroj: www.pixabay.com

Systém

O systému českého školství je celý tento blog, takže jen ve stručnosti.

- Spousta učiva, které je nepraktické a na chleba nevydělá
- Dítě je bůh a kdo je víc
- Co udělal učitel pro to, aby student nepropadl?
- Co udělala škola proto, aby student nepropadl?
- Hlavně mít na všechno papír
- A nemálo dalšího


Studenti

Taky jsem studoval, takže se dokáži vžít do role studenta a chápu, že mají tisíc jiných zajímavostí na práci než studovat, ale některé neblahé jevy také přispívají k neefektivitě. V prvé řadě je to lenost. Lenost vstát při zkoušení a snažit se, pětka je pohodlnější. Častá otázka při testech je "Kolik bodů stačí na 4?". Je mnohem jednodušší říci "Já jsem tu minulý týden nebyl(-a)", než si v pohodlí domova otevřít na internetu materiály namísto sociálních sítí. Nebo se zeptat spolužáků, co se dělalo minule. Když studentům řeknu, že za dva týdny bude test, dostane se mi odpovědi "Ale to už si nebudeme pamatovat!". Ihned odvrátím, že naopak. Ať to neberou jako hrozbu, ale jako příležitost mít více času a pořádně se připravit. Za dva týdny s ohlášením testu, přijde otázka "Cože písemka?".

Narážím hlavně na to, že udělat si poznámku, zaznamenat informaci je nadlidský úkol a opravdu ji vidím minimálně. Mají problém jen se podívat třeba na internet natož si něco pamatovat. A jak to souvisí s neefektivitou systému?

Když vezmeme učitele, který tyto neduhy nebude tolerovat, napaří pětky. Jistě, to asi napadne většinu. Ale takové nesamostatné a líné jsou celé skupiny, nebojím se říct celá generace. Proto Vám nezbude než snížit požadavky. A tím se dostáváme do spirály. Každým rokem se i díky tomuto snižují nároky, protože studenti nejsou ty "běžné" schopni zvládnout. Pak by škola neměla studenty téměř žádné a když i tak nepolevíte, tak Vám pan ředitel pěkně do koruny spočítá o kolik peněz škola přijde, když studenta vyhodí a jak se to projeví v úvazcích. Samozřejmě i učitel musí za něco žít, proto spíše sníží požadavky.

Dalším takovým viditelnějším problémem je, že studenti mají samá práva a téměř žádné povinnosti a když už si je neplní, tak se za něj postaví inspekce, škola a především rodič.


Rodiče

Bohužel i mnozí rodiče se podílejí na utváření systému, tím, že vždy za každou cenu bojují za svého potomka. Na jednu stranu je chápu. Z logiky asi budu více věřit svému dítěti než cizímu člověku. Ovšem je taky potřeba brát v potaz, že student je puberťák a není natolik vyzrálý, aby se třeba přiznal, proto kope jak to jde. I za cenu lhaní vlastnímu rodiči.

Kolikrát už nastala situace, kdy student svoji pětku zakrývá tím, že jim to učitelka nevysvětlí, rodič si jde stěžovat do školy, ale bohužel už nechce věřit tomu, že jeho dítko, dělá milion jiných věcí, ale jen ne to co má. Přehlídka zastání jsou třídní schůzky. Jak přes kopírák rodiče říkají
"A nešlo by to nějak udělat?". Pak se dozvídají, že v daném předmětu mají k dispozici materiály, přitom jim potomek tvrdil, že nic takového nemají. Někteří reagují, že si to s ním "vyřídí", ale někteří bohužel jdou s tím, že materiály jsou nepřehledné a bůhvíjaké. Pokud se mi nelíbí, to co dostanu k dispozici, mohu přeci využít internet, knihovnu, známé, někoho se zeptat. Ale to už je aktivita, která zabírá čas a energii, proto je jednodušší si postěžovat a být pro dítě za hrdinu.

Někdy mám pocit, že někteří rodiče si tím, kompenzují to, že se dítěti doma příliš nevěnují. V čem je vlastně problém? Pokud rodiče, budou svým dětem vyšlapávat cestičku při sebemenším nezdaru, tak si na to zvyknou a jak to pak budou dělat dál v životě, v práci nebo ve vztazích?
Pokud má škola připravovat studenty do života, pak tolerování takovýchto rodičovských stížností dává studentovi jakousi neotřesitelnou pozici, kterou systém podporuje. Nehledě tedy na to, že ve výsledku jsou rodiče sami proti sobě, respektive proti svým dětem. Ale na druhou stranu uznávám, že někdy jsou tyto stížnosti oprávněné.


Učitelé

Kopnu i do vlastních řad. V prvé řadě je vše o osobnosti učitele. Znám učitele před důchodem, kteří učí 35 let a  studenti je mají rádi, baví je to, rádi se přiučí něco nového. Bohužel ale i mladí učitelé, kteří učí 3 roky svou osobnostní nekvalitou spíše celý systém narušují a studenty o to víc odlákávají od studia. Například křičením, nadáváním, ponižováním, zesměšňováním.

Ale i co se týče přípravy hodin. Bohužel se vyskytnou tací, kteří mají učení spíše pouze jako zdroj obživy. No učení. Žádné přípravy, žádný přenos poznatků a o sebevzdělávání ani nemluvě. Na dotazy se studentovi spíše dostane okřiknutí, či nejapné poznámky. Co ale, k mému překvapení, studenti vnímají je neférovost. Něco se slíbí a nedodrží, neuznání chyby, pokud třeba student přijde na jednodušší řešení, dostane se mu výtky, protože takhle se to přeci neučili.

I například vykání na střední škole. Některé kolegyně si neustále stěžují, ale když vidím jak se studenty jednají, jak s fakany k tomu jim tykají, tak se kolikrát i nedivím za takovou podvědomou obranu studentů. Na druhou stranu jsou kolegové důchodci, kde studenti jsou ve věku jejich vnuků/vnuček a přesto jim uctivě vykají, vyslechnou názor a na úrovni diskutují.

Problém je, že na pozici učitel se bere každý s pedagogickým vzděláním, případně si jej dodělají během zaměstnání a školy jsou rády, že vůbec někoho sehnaly. O nějakém kvalitativním výběru nelze vůbec hovořit a pak to tak někdy bohužel i vypadá.

O osobnosti učitele mám v plánu napsat samostatný článek.